Ukázková hodina pro rodiče prvňáčků

Ukázková hodina v I. B očima rodičů

Přišel jsem, viděl jsem, užil jsem si to. Zcela určitě to nebyl takový zážitek, jaký musela mít z průběhu ukázkové hodiny má dcera, ale rozhodně stál tento rychlý rodičovský vhled, do způsobu. jakým dnes probíhá výuka v první třídě naší základní školy, za ten čas a pozornost. Jak jsem zmínil po konci hodiny paní učitelce Petře Novotné, hned bych se do první třídy vrátil. Ne do té své, kam jsem chodil před 30 lety, ale sem do Satalic. Byl to zářný příklad školy hrou pro nejmenší školáky v podobě, v jaké si ji představuji. Výuka kreativně kombinovaná s interaktivními, pohybovými, a hlavně zábavnými aktivitami, které motivují děti k pozornosti po celou hodinu. Úkoly probouzející zdravou rivalitu, smysl pro spolupráci a nutící děti komunikovat a hledat společně řešení. A to vše v tempu odpovídajícímu kardio cvičení ve fitku. Tak z takové vyučovací hodiny jsem měl radost nejen já, ale zcela určitě i ostatní rodiče a samozřejmě děti. Skoro bych řekl, že jsem se cítil stejně jako Caesar po rychle vyhrané bitvě, ve které jsem však na rozdíl od něj nemusel bojovat. Za ty pocity vděčím štěstí, které NAŠIM dětem nadělilo NAŠI paní učitelku.

Celé to odstartovalo seznamovačkou a konečně možností přiřadit dospělé známé tváře k těm dětským. Následovalo zvonění, tedy spíš decentní zvukový signál, kterým vyučovací hodina započala. Nejprve přivezl vláček na tabuli základní počty, jejichž výsledkem nebyla jen čísla, ale velmi milé přivítání asi 15 rodičů, kteří spolu se mnou dorazili do třídy. Pak následovaly jednoduché početní úkony, ale na jejich vzniku i samotném výsledku se podílely vždy čtyři děti současně. To bylo hodně zajímavé, protože to bylo rychlé, a navíc doprovázeno pohybem malých počtářů po třídě. Jedno dítě vyběhlo s číslem před tabuli, druhé ho následovalo a svým tělem nápaditě vytvořilo znaménko dle svého uvážení, třetí jim dýchalo na záda s dalším číslem a čtvrté? Tak to mělo pohybový klídek, ale přesto se pořádně zapotilo při čtení správného výsledku. Ani takhle s odstupem času pořád nechápu, jak to ty děti dokázaly bez problému sehrát. Skutečným zážitkem byl matematický hon na mouchy. I když barevné plácačky v rukách dětí ne vždy trefily správný cíl, tak cíl paní učitelky tahle útočná mise určitě splnila. Posledním matematickým úkolem byla pyramida. Tam už to nebylo jen o počítání, ale i o geometrické průpravě. Od matematiky se přešlo ke čtení, kdy každé z dětí přečetlo pár nových slov a pak doufalo, že na něj znovu nepřijde řada, zatímco čtou ostatní. Zase to bylo celé takové svižné, a i když děti měly problém sledovat, kdo co čte, tak mi to celé dávalo smysl. V polovině hodiny proběhlo nutné protažení celého těla a hlavně prstíků, protože následoval nácvik psaní měkkého i. Asi to mám trochu popletené a vlastně už nevím, jestli se nejdříve psalo a pak cvičilo, nebo naopak. To je jedno. Po íčkách následovala další aktivita, která mě i děti skutečně bavila. Došlo k rozdělení do skupinek, každá dostala papír s napsanými slovy. Po přečtení každého z nich musely děti najít slovu odpovídající kartičku s obrázkem umístěnou nejen někde ve třídě, ale i na chodbě. Byla hodina, ale pssst, to si nechte pro sebe. Na kartičce bylo písmenko, které děti doplnily po návratu k lavici do volného políčka, pokud ho cestou nezapomněly. Výsledkem dohledaných písmenek bylo řešení tajenky. Tuším, že to bylo MÁMA MÁ MÍSU, což děti musely nakonec i nakreslit. Každá skupinka volila jinou strategii. Bylo to napínavé, bylo to zábavné a pro mě osobně skvělé zakončení úžasné ukázkové hodiny. Vlastně ne, ještě se recitovalo, zpívalo za doprovodu kláves, a nakonec i fotilo a děkovalo za zážitek, který byl nám rodičů zprostředkován.

Děkuji, že takto vzděláváte naše děti. Veni, vidi, vici.
Za třídu I. B Martin Barták, tatínek